Zaplatili jste si u cestovní kanceláře zájezd, na který kvůli koronaviru nemůžete odjet? Chcete, aby Vám cestovní kancelář vrátila zaplacené peníze, ale ta to odmítá? Jak v této situaci postupovat se můžete dozvědět v tomto článku.
1. Odstoupení od smlouvy
Situaci, kdy jste si zakoupili zájezd u cestovní kanceláře, ale nemůžete na něj odjet v době zákazu vycestování do této země nařízeného státem v důsledku probíhající pandemie koronaviru, upravuje občanský zákoník v § 2535.
Dle tohoto ustanovení platí, že v případě, kdy v místě určení pobytu nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení tohoto pobytu, má zákazník právo písemně odstoupit od smlouvy a požadovat po cestovní kanceláři vrácení veškerých uhrazených plateb, a to bez jakékoliv sankce.
Cestovní kancelář musí v takovém případě peníze vrátit do 14 dnů ode dne doručení odstoupení od smlouvy. Cestovní kancelář nemá nárok na storno poplatek ani v případě, že jste zakoupili zájezd bez „pojištění storna“.
Cestovní kanceláře se často brání úpravou tzv. vyšší moci ve svých obchodních podmínkách. Obvykle zde stojí, že nemohla-li cestovní kancelář předpokládat určitou mimořádnou okolnost, jejíž vznik nezapříčinila, nemá zákazník nárok na vrácení ceny zájezdu. Úprava § 2535 občanského zákoníku je však úpravou speciální, a tedy vylučuje zproštění se odpovědnosti cestovních kanceláří s odkazem na vyšší moc.
Tato argumentace cestovních kanceláří bývá často doprovázena nabídkou voucheru, který může zákazník v rámci zde vymezené doby využít. Na tuto nabídku můžete, ale nemusíte přistoupit. Jedná se pouze o Vaši volbu, nikoliv povinnost. Jestliže o voucher a změnu termínu zájem nemáte, nic Vám nebrání trvat na vrácení zaplacených částek.
V případě, že se má Váš zájezd uskutečnit později, kdy není zřejmé, zda v této době bude riziko koronaviru stále hrozit, je vhodné k odstoupení od smlouvy přistoupit co nejpozději (ale stále před zahájením zájezdu). V době odstoupení od smlouvy totiž musí být co nejjednoznačnější, že je situace v dané destinaci vysoce riziková, resp. že jsou naplněny předpoklady pro uplatnění výše uvedeného § 2535 občanského zákoníku.
2. Zrušení zájezdu ze strany cestovní kanceláře
Další variantou je, že cestovní kancelář zájezd sama zruší, protože jej nebyla schopna realizovat, aniž byste od smlouvy písemně odstoupili. I v tomto případě máte nárok na vrácení zaplacené ceny zájezdu, a to bez jakýchkoliv sankcí či poplatků. Požadavek na vrácení ceny zájezdu musí zákazník u cestovní kanceláře řádně uplatnit.
Doporučení na závěr
V případě jakékoliv komunikace s cestovní kanceláří doporučuji vyhnout se formulaci typu, že „rušíte“ nebo „stornujete“ zájezd. Jestliže si cestovní kancelář ve svých obchodních podmínkách podmínila zrušení zájezdu ze strany zákazníka storno poplatkem v určité výši, mohla by se situace nepříjemně a zbytečně zkomplikovat.
Jestliže se rozhodnete pro písemné odstoupení od smlouvy, pak odstoupení odůvodněte probíhající pandemií v cílové destinaci a odkazem na § 2535 občanského zákoníku.
Lze přepokládat, že cestovní kanceláře nyní čekají nepříznivé časy a pro řadu z nich bude pandemie koronaviru likvidační. V České republice jsou však cestovní kanceláře ze zákona pojištěny proti úpadku. Mám tak za to, že vrácení zaplacených peněz byste se měli v případě správného postupu úspěšně domoci. Je však nutné ověřit, že příslušná pojišťovná nemá ve svých podmínkách sjednanou výluku pro případ pandemie.
Vodítkem pro volbu následujícího postupu (zda využít nabízeného voucheru, změny termínu nebo zda požadovat vrácení plné částky) by vedle osobních či finančních důvodů každého zákazníka mohla být také forma jednání příslušné cestovní kanceláře.
JUDr. Ing. Kateřina Mencnerová, advokátka