• katerinamencnerova

Jak správně na předběžné opatření

Klienti se na nás často obrací s problémem, který potřebují řešit ihned. Těžko se pak odpovídá na dotaz, dokdy mohou počítat s tím, že soud o jejich věci rozhodne. Valná většina soudů si totiž s časem hlavu neláme a není výjimkou, že než dojde k prvnímu soudnímu jednání, uběhne více než půl roku.


Pokud se však jedná o problém, který poškozenému hrozí bezprostředně, jeho řešení po uplynutí několika měsíců již nemá valný význam. Může se jednat o situaci, kdy dlužník začne převádět svůj nemovitý majetek, situaci, kdy stavebník ohrožuje stavbou vlastnická práva svého souseda, hrozbu fyzického násilí nebo únos dítěte. Ve všech těchto případech tzv. už včera bylo pozdě.

Nejrychlejší možností, jak se domoci soudní ochrany, kterou český právní řád nabízí, je podání návrhu na vydání předběžného opatření. Příslušný soud je povinen o návrhu rozhodnout bezodkladně, nejpozději do 7 kalendářních dnů po podání návrhu, a to bez konání jakéhokoliv ústního jednání.


Předběžné opatření je opatřením dočasným, a proto soud současně s nařízením předběžného opatření poučí navrhovatele o jeho povinnosti podat v určité lhůtě žalobu ve věci samé. V opačném případě předběžné opatření uplynutím lhůty k podání žaloby zaniká. Do doby vydání pravomocného rozhodnutí ve věci samé je předběžné opatření pro účastníky řízení a pro ty, kterým byla předběžným opatřením uložena povinnost, závazné.

K nařizování předběžných opatření se české soudy staví spíše zdrženlivě a v případě pochybností jim nevyhoví. V tomto článku se proto zaměřím na některé problematické oblasti předběžných opatření a současně se pokusím vysvětlit, jak při nich postupovat. Zároveň dále zmíním některé nástrahy právní úpravy, se kterými je potřeba počítat.


Na co si dát při podání návrhu na vydání předběžného opatření pozor?


Zaplacení jistoty včas a ve správné výši

Podmínkou pro to, aby se soud vůbec takovým návrhem zabýval, je složení tzv. jistoty na účet soudu. Smyslem jistoty je uspokojení žalovaného pro případ, že by v důsledku vydaného předběžného opatření vznikla žalovanému škoda.

Jistotu soud navrhovateli vrátí, jestliže soud na základě návrhu předběžné opatření nenařídí, nebo nedojde k podání žaloby na základě poučení soudu nebo jestliže již o žalobě bylo rozhodnuto a z rozhodnutí nevyplývá povinnost navrhovatele uhradit protistraně škodu.

Výše jistoty činí 10.000,- Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50.000,- Kč. Může se nicméně stát, že soud dopěje k závěru, že vzhledem k okolnostem případu je na místě zvýšení zákonné výše jistoty a navrhovatele vyzve k jejímu doplatku. Dále však například ve věcech výživného, věcech pracovních, náhrady újmy na zdraví nebo tam, kde navrhovatel osvědčí, že jsou splněny podmínky pro jeho osvobození od úhrady jistoty, se jistota neplatí.


Důležité je, aby byla jistota zaplacena, tedy připsána na účet příslušného soudu, nejpozději v den podání návrhu. Nepostačí pouhé odeslání platby v den podání návrhu. V takovém případě soud návrh odmítne. Soud navrhovateli nezasílá žádnou výzvu s pokyny k platbě, ale navrhovatel si je musí zjistit sám.


Vzhledem k tomu, že odmítnutí návrhu nezakládá překážku věci rozsouzené, je možné podat návrh na vydání předběžného opatření znovu ihned poté, co se o odmítnutí navrhovatel dozví. V takovém případě je zároveň potřeba znovu zaplatit jistotu. Původní jistota bude navrhovateli soudem vrácena. K urychlení vrácení jistoty je pak vhodné vzdát se práva odvolání proti odmítavému rozhodnutí.


Vylíčení relevantních skutečností v návrhu

Soud předběžné opatření nařídí, pokud je alespoň osvědčena potřeba, aby byly prozatímně upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.


Zatímní úprava právních poměrů účastníků má místo tehdy, jestliže je důvodná obava, že bez nařízení předběžného opatření by se podstatně zhoršila právní pozice navrhovatele ve sporu. Ohrožení výkonu rozhodnutí může spočívat v chování dlužníka, kterým má být výkon budoucího rozhodnutí o nároku zmařen, nebo alespoň ztížen.

V návrhu je kromě obecných náležitostí vhodné vylíčit, z jakého důvodu má navrhovatel za to, že věc musí být řešena přednostně prostřednictvím předběžného opatření a nepostačí vyčkat rozhodnutí ve věci samé. Součástí tohoto odůvodnění je vhodné učinit popis negativních důsledků, které by navrhovateli vznikly, pokud by k vydání předběžného opatření nedošlo.


S ohledem na zmiňovanou dočasnost předběžného opatření, musí navrhovatel v návrhu na vydání předběžného opatření také uvést, jaký konkrétní nárok či určení má být předmětem řízení ve věci samé. Jinými slovy, jaká žaloba bude následně podána a čeho se bude navrhovatel domáhat. Bude-li tato skutečnost v návrhu absentovat, soud nebude sám zvažovat všechny v úvahu přicházející možnosti návrhů, které by v projednávané věci přicházely v úvahu, ale návrhu jednoduše bez dalšího nevyhoví.


Osvědčení uvedených skutečností

Zákon současně požaduje, aby skutečnosti odůvodňující potřebu prozatímní úpravy poměrů účastníků, nebo odůvodňující obavu, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, byly alespoň osvědčeny. Osvědčení skutečností dle odborné literatury znamená „ (…) míru zjištění skutkového stavu spočívající v dosažení závěru o pravděpodobnosti tvrzeného stavu, tedy nikoliv plného poznání či jistoty ohledně skutkového stavu…“ čili, že „Nárok nemusí být nepochybně prokázán, ale musí se vzhledem ke všem skutečnostem jevit alespoň jako pravděpodobný.“ Jinými slovy, až v řízení ve věci samé bude na základě dokazování postaveno na jisto, zda tvrzené skutečnosti byly pravdivé. V rámci řízení o předběžném opatření musí soud dospět k závěru, že jsou alespoň pravděpodobné.


Nicméně vzhledem k abstraktnosti toho, co je či není pravděpodobné, je v praxi k návrhu na vydání předběžného opatření zapotřebí jako důkaz přiložit co nejvíce relevantních důkazů, které soud o pravděpodobnosti Vašeho nároku přesvědčí. Troufám si tvrdit, že navrhovatel, který návrh na vydání předběžného opatření koncipuje pouze na základě tvrzení bez doložení souvisejících důkazů, nebude úspěšný. Jistě, lze se setkat se soudci, kteří sami iniciativně např. kontaktují účastníky, vyžádají si stanovisko policejního orgánu, orgánu sociálně-právní ochrany a jiných. Jedná se však spíše o výjimky. Naopak, v praxi jsem se setkala i se situací, kdy pro soud nebyly relevantní fotografie zachycující způsobenou škodu, protože soud nepožadoval za dostačující označení data pořízení uvedeného na fotografiích. Bylo proto potřeba zajistit notářský zápis o osvědčení skutečností znázorněných na fotografiích, který již byl pro soud dostatečný. Totéž může obdobně platit také pro výpisy z webových stránek, které již nejsou dohledatelné, printscreeny, komunikaci z aplikací apod.


Míra pravděpodobností existence nároku navrhovatele je proto hlavním úskalím a důvodem, proč soudy návrhy zamítají. Posouzení této pravděpodobnosti je totiž subjektivní, a co jeden soudce považuje za pravděpodobné, druhému se může jevit nejasné. Z tohoto důvodu doporučuji nespoléhat na Váš osobní dojem a přesvědčení o tom, že situace musí být stejně jako Vám jasná i soudu, ale v případě potřeby se neváhat obrátit i na notáře, který Vámi tvrzené skutečností osvědčí notářským zápisem.


Formulace návrhu

Předběžným opatřením se může navrhovatel domáhat zejména, aby odpůrce platil výživné v nezbytné míře, poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje, složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu, nenakládal s určitými věcmi nebo právy, něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.


Při formulaci petitu je potřeba zamyslet se nad tím, zda předjímá rozhodnutí ve věci samé. Judikatura soudu totiž v této otázce není jednotná a lze se setkat s tím, že soudy předběžná opatření z důvodu totožnosti konečného návrhu v rámci předběžného opatření a budoucího soudního řízení ve věci samé zamítají. S tímto rizikem je proto potřeba počítat. V případě, kdy lze zvolit vícero variant, jak petit návrhu formulovat, je na místě pokusit se vybrat tu variantu, která rozhodnutí ve věci samé nepředjímá.


V případě, že si navrhovatel není jistý tím, zda bude soud považovat všechny jím tvrzené skutečnosti za pravděpodobné, lze povinnosti, kterých se na jejich základě domáhá, rozdělit do samostatných výroků. Tím se zvýší šance, že nevyhoví-li soud jednomu výroku, neznamená to zároveň, že rovnou zamítne druhý. Výrok návrhu nesmí být formulován ani příliš široce tak, aby se nestal nevykonatelným.


JUDr. Ing. Kateřina Mencnerová, advokátka



0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše