Lze se domoci soudní ochrany do sedmi dnů?

Klienti se na nás často obrací s problémem, který potřebují řešit ihned. Těžko se pak odpovídá na dotaz, dokdy mohou počítat s tím, že soud o jejich věci rozhodne. Valná většina soudů si totiž s časem hlavu neláme a není výjimkou, že než dojde k prvnímu soudnímu jednání, uběhne více než půl roku.

Pokud se však jedná o problém, který poškozenému hrozí bezprostředně, jeho řešení po uplynutí několika měsíců již nemá valný význam. Může se jednat o situaci, kdy dlužník začne převádět svůj nemovitý majetek, situaci, kdy stavebník ohrožuje stavbou vlastnická práva svého souseda, hrozbu fyzického násilí nebo únos dítěte. Ve všech těchto případech tzv. už včera bylo pozdě.

Co je předběžné opatření?

Nejrychlejší možností, jak se domoci soudní ochrany, kterou český právní řád nabízí, je podání návrhu na vydání předběžného opatření. Příslušný soud je povinen o návrhu rozhodnout bezodkladně, nejpozději do 7 kalendářních dnů po podání návrhu, a to bez konání jakéhokoliv ústního jednání.

Předběžné opatření je opatřením dočasným, a proto soud současně s nařízením předběžného opatření poučí navrhovatele o jeho povinnosti podat v určité lhůtě žalobu ve věci samé. V opačném případě předběžné opatření uplynutím lhůty k podání žaloby zaniká. Do doby vydání pravomocného rozhodnutí ve věci samé je předběžné opatření pro účastníky řízení a pro ty, kterým byla předběžným opatřením uložena povinnost, závazné.

K nařizování předběžných opatření se české soudy staví spíše zdrženlivě a v případě pochybností jim nevyhoví. V tomto článku se proto zaměřím na některé problematické oblasti předběžných opatření a současně se pokusím vysvětlit, jak při nich postupovat. Zároveň dále zmíním některé nástrahy právní úpravy, se kterými je potřeba počítat.

Na co si dát při podání návrhu na vydání předběžného opatření pozor?

Zaplacení jistoty včas a ve správné výši

Podmínkou pro to, aby se soud vůbec takovým návrhem zabýval, je složení tzv. jistoty na účet soudu. Smyslem jistoty je uspokojení žalovaného pro případ, že by v důsledku vydaného předběžného opatření vznikla žalovanému škoda.

Jistotu soud navrhovateli vrátí, jestliže soud na základě návrhu předběžné opatření nenařídí, nebo nedojde k podání žaloby na základě poučení soudu nebo jestliže již o žalobě bylo rozhodnuto a z rozhodnutí nevyplývá povinnost navrhovatele uhradit protistraně škodu.

Výše jistoty činí 10.000,- Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50.000,- Kč. Může se nicméně stát, že soud dopěje k závěru, že vzhledem k okolnostem případu je na místě zvýšení zákonné výše jistoty a navrhovatele vyzve k jejímu doplatku. Dále však například ve věcech výživného, věcech pracovních, náhrady újmy na zdraví nebo tam, kde navrhovatel osvědčí, že jsou splněny podmínky pro jeho osvobození od úhrady jistoty, se jistota neplatí.

Důležité je, aby byla jistota zaplacena, tedy připsána na účet příslušného soudu, nejpozději v den podání návrhu. Nepostačí pouhé odeslání platby v den podání návrhu. V takovém případě soud návrh odmítne. Soud navrhovateli nezasílá žádnou výzvu s pokyny k platbě, ale navrhovatel si je musí zjistit sám.

Vzhledem k tomu, že odmítnutí návrhu nezakládá překážku věci rozsouzené, je možné podat návrh na vydání předběžného opatření znovu ihned poté, co se o odmítnutí navrhovatel dozví. V takovém případě je zároveň potřeba znovu zaplatit jistotu. Původní jistota bude navrhovateli soudem vrácena. K urychlení vrácení jistoty je pak vhodné vzdát se práva odvolání proti odmítavému rozhodnutí.

Vylíčení relevantních skutečností v návrhu

Soud předběžné opatření nařídí, pokud je alespoň osvědčena potřeba, aby byly prozatímně upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

Zatímní úprava právních poměrů účastníků má místo tehdy, jestliže je důvodná obava, že bez nařízení předběžného opatření by se podstatně zhoršila právní pozice navrhovatele ve sporu. Ohrožení výkonu rozhodnutí může spočívat v chování dlužníka, kterým má být výkon budoucího rozhodnutí o nároku zmařen, nebo alespoň ztížen.

V návrhu je kromě obecných náležitostí vhodné vylíčit, z jakého důvodu má navrhovatel za to, že věc musí být řešena přednostně prostřednictvím předběžného opatření a nepostačí vyčkat rozhodnutí ve věci samé. Součástí tohoto odůvodnění je vhodné učinit popis negativních důsledků, které by navrhovateli vznikly, pokud by k vydání předběžného opatření nedošlo.

S ohledem na zmiňovanou dočasnost předběžného opatření, musí navrhovatel v návrhu na vydání předběžného opatření také uvést, jaký konkrétní nárok či určení má být předmětem řízení ve věci samé. Jinými slovy, jaká žaloba bude následně podána a čeho se bude navrhovatel domáhat. Bude-li tato skutečnost v návrhu absentovat, soud nebude sám zvažovat všechny v úvahu přicházející možnosti návrhů, které by v projednávané věci přicházely v úvahu, ale návrhu jednoduše bez dalšího nevyhoví.

Osvědčení uvedených skutečností

Zákon současně požaduje, aby skutečnosti odůvodňující potřebu prozatímní úpravy poměrů účastníků, nebo odůvodňující obavu, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, byly alespoň osvědčeny. Osvědčení skutečností dle odborné literatury znamená „ (…) míru zjištění skutkového stavu spočívající v dosažení závěru o pravděpodobnosti tvrzeného stavu, tedy nikoliv plného poznání či jistoty ohledně skutkového stavu…“ čili, že „Nárok nemusí být nepochybně prokázán, ale musí se vzhledem ke všem skutečnostem jevit alespoň jako pravděpodobný.“ Jinými slovy, až v řízení ve věci samé bude na základě dokazování postaveno na jisto, zda tvrzené skutečnosti byly pravdivé. V rámci řízení o předběžném opatření musí soud dospět k závěru, že jsou alespoň pravděpodobné.

Nicméně vzhledem k abstraktnosti toho, co je či není pravděpodobné, je v praxi k návrhu na vydání předběžného opatření zapotřebí jako důkaz přiložit co nejvíce relevantních důkazů, které soud o pravděpodobnosti Vašeho nároku přesvědčí. Troufám si tvrdit, že navrhovatel, který návrh na vydání předběžného opatření koncipuje pouze na základě tvrzení bez doložení souvisejících důkazů, nebude úspěšný. Jistě, lze se setkat se soudci, kteří sami iniciativně např. kontaktují účastníky, vyžádají si stanovisko policejního orgánu, orgánu sociálně-právní ochrany a jiných. Jedná se však spíše o výjimky. Naopak, v praxi jsem se setkala i se situací, kdy pro soud nebyly relevantní fotografie zachycující způsobenou škodu, protože soud nepožadoval za dostačující označení data pořízení uvedeného na fotografiích. Bylo proto potřeba zajistit notářský zápis o osvědčení skutečností znázorněných na fotografiích, který již byl pro soud dostatečný. Totéž může obdobně platit také pro výpisy z webových stránek, které již nejsou dohledatelné, printscreeny, komunikaci z aplikací apod.

Míra pravděpodobností existence nároku navrhovatele je proto hlavním úskalím a důvodem, proč soudy návrhy zamítají. Posouzení této pravděpodobnosti je totiž subjektivní, a co jeden soudce považuje za pravděpodobné, druhému se může jevit nejasné. Z tohoto důvodu doporučuji nespoléhat na Váš osobní dojem a přesvědčení o tom, že situace musí být stejně jako Vám jasná i soudu, ale v případě potřeby se neváhat obrátit i na notáře, který Vámi tvrzené skutečností osvědčí notářským zápisem.

Formulace návrhu

Předběžným opatřením se může navrhovatel domáhat zejména, aby odpůrce platil výživné v nezbytné míře, poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje, složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu, nenakládal s určitými věcmi nebo právy, něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

Při formulaci petitu je potřeba zamyslet se nad tím, zda předjímá rozhodnutí ve věci samé. Judikatura soudu totiž v této otázce není jednotná a lze se setkat s tím, že soudy předběžná opatření z důvodu totožnosti konečného návrhu v rámci předběžného opatření a budoucího soudního řízení ve věci samé zamítají. S tímto rizikem je proto potřeba počítat. V případě, kdy lze zvolit vícero variant, jak petit návrhu formulovat, je na místě pokusit se vybrat tu variantu, která rozhodnutí ve věci samé nepředjímá.

V případě, že si navrhovatel není jistý tím, zda bude soud považovat všechny jím tvrzené skutečnosti za pravděpodobné, lze povinnosti, kterých se na jejich základě domáhá, rozdělit do samostatných výroků. Tím se zvýší šance, že nevyhoví-li soud jednomu výroku, neznamená to zároveň, že rovnou zamítne druhý. Výrok návrhu nesmí být formulován ani příliš široce tak, aby se nestal nevykonatelným.

Potřebujete poradit?

Potřebujete rychlou ochranu od soudu, ale nejste si jistí, jak postupovat? Ráda vám s tím pomohu.

JUDr. Ing. Kateřina Mencnerová, advokátka

Ochrana proti domácímu násilí

Domácí násilí je definováno jako opakované eskalující se (fyzické i psychické) násilí ze strany agresora vůči jeho blízké osobě, které nejčastěji probíhá stranou veřejnosti. Náš právní řád upravuje několik možností, které může ohrožená osoba ke své ochraně proti domácímu násilí využít.

1. Vykázání Policií ČR ze společného obydlí

Policie ČR je oprávněna (1) vykázat násilnou osobu po dobu 10 dní ze společného obydlí a jejího bezprostředního okolí a (2) uložit násilné osobě, aby se zdržela styku či navazování kontaktů s ohroženou osobou. Není přitom důležité, kdo nemovitost, v níž osoby žijí, vlastní. V případě, že dojde k násilnému konfliktu je na místě okamžitě přivolat policii a trvat na vyhotovení záznamu o ohlášení napadení.

Vykázaná osoba musí vydat policistovi na jeho výzvu všechny klíče od společného obydlí, které drží. Do 24 hodin je pak vykázaná osoba oprávněna si za asistence policie vyzvednout další osobní věci nebo věci nezbytné pro podnikání či výkon povolání.

2. Nařízení předběžného opatření soudem

Soud může na návrh vydat předběžné opatření, kterým násilné osobě uloží zejména, aby opustil společné obydlí a jeho bezprostřední okolí, nezdržoval se ve společném obydlí nebo do něj nevstupoval, nevstupoval do bezprostředního okolí společného obydlí nebo okolí navrhovatele a nezdržoval se tam, aby se zdržel setkávání s navrhovatelem, nebo se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoliv způsobem.

O návrhu na vydání předběžného opatření musí soud rozhodnout do 48 hodin bez jednání, přičemž rozhodnutí je vykonatelné již samotným vydáním. Předběžné opatření trvá 1 měsíc.

Návrh na nařízení předběžného opatření musí obsahovat vylíčení skutečností, které osvědčují, že je společné soužití pro ohroženou osobu nesnesitelné z důvodu domácího násilí nebo které osvědčují nežádoucí sledování nebo obtěžování ohrožené osoby. To jinými slovy znamená, že ohrožená osoba musí k návrhu doložit důkazy o těchto skutečnostech.

Navrhovatel může před uplynutím doby trvání předběžného opatření podat návrh na jeho prodloužení. Podáním návrhu na prodloužení dochází k prodloužení doby jeho trvání do doby, než o návrhu soud rozhodne. V řízení o prodloužení předběžného opatření soud nařídí jednání a na něj předvolá účastníky. Předběžné opatření může soud prodloužit na dobu nezbytně nutnou, nejpozději předběžné opatření zanikne uplynutím 6 měsíců od jeho vykonatelnosti, resp. vydání. Jsou-li dány nové důvody pro vydání předběžného opatření po uplynutí doby, na kterou bylo nařízeno nebo prodlouženo, nic nebrání tomu navrhnout další nařízení nového předběžného opatření.

Ani v tomto případě nevadí, že ohrožená osoba není vlastníkem nemovitosti, v níž společně bydlí s agresorem. Soud by neměl při rozhodování o nařízení předběžného opatření zohledňovat ani skutečnost, zda násilná osoba má nebo nemá zajištěno náhradní bydlení.

3. Trestně-právní obrana

Podle intenzity zásahů může jednání násilné osoby naplňovat také znaky trestného činu. Může se jednat např. o trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí, trestný čin nebezpečného pronásledování (tzv. stalking), vydírání, nebezpečné vyhrožování apod.

Ohrožená osoba může na příslušné policii oznámit podezření ze spáchání trestného činu a policejní orgán je povinen se tímto oznámením zabývat.

Jestliže policejní orgán dospěje k závěru, že trestní oznámení je důvodné a zjištěné závěry jeho prověřování odůvodňují, že se stal trestný čin a spáchala jej násilná osoba, zahájí trestní stíhání. Pokud po zahájení trestního stíhání hrozí, že pachatel bude trestnou činnost vůči ohrožené osobě opakovat, může být nařízeno předběžné opatření ve formě zákazu kontaktu obviněného s ohroženou osobou a zákazu vstoupit do společného obydlí obývaného s poškozeným a do jeho bezprostředního okolí a zdržovat se tam nebo může být soudem vzat pachatelem do tzv. předstižné vazby.

V případě odsouzení pachatele dochází obvykle k souběhu několika trestných činů, tedy k odsouzení násilné osoby za několik trestných činů současně. V případě, že dojde k podmíněnému odsouzení násilné osoby, uloží soud pachateli zkušební dobu od 1 do 5 let zpravidla včetně omezení spočívající v povinnosti pachatele zdržet se po tuto dobu jakýchkoliv kontaktů s poškozenou osobou proti její vůli.

V českém právním řádu není „zákon o domácím násilí“ jako samostatný zákon, ale problematika domácího násilí je upravena v několika právních předpisech. Klíčové ustanovení týkající se ochrany před domácím násilím je zejména v zákoně č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, a v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Dále hraje roli i zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

Doporučení na závěr:

Jste-li ohroženou osobu a rozhodnete se proti domácímu násilí bránit právní cestou je důležité mít předem shromážděn dostatek důkazů. V případě útoku je možné přivolat policii a trvat na vyhotovení písemného záznamu nebo obrátit se na lékaře, psychologa či jiného odborného pracovníka a nechat si vyhotovit lékařskou nebo jinou písemnou zprávu. Kromě lékařských zpráv je možné jako důkaz předložit např. také korespondenci související s domácím násilím nebo i záznamy telefonických rozhovorů s násilnou osobou. Dále je možné jako důkaz doložit čestná prohlášení svědků obsahující jejich svědectví týkající se domácího násilí.

Předložení dostatečného množství důkazů je základem pro úspěšnou obranu. Za domácí násilí totiž není považován např. jednorázový útok, tzv. italská domácnost nebo zvýšená konfliktnost související s rozvodovým řízením.

Potřebujete poradit?

Dostali jste se d problémů a nejste si jistí, jak postupovat? Ráda vám s tím pomohu krok za krokem.

JUDr. Ing. Kateřina Mencnerová, advokátka

Vrácení peněz za zájezd cestovní kanceláře v době koronaviru

Zaplatili jste si u cestovní kanceláře zájezd, na který kvůli koronaviru nemůžete odjet? Chcete, aby Vám cestovní kancelář vrátila zaplacené peníze, ale ta to odmítá? Jak v této situaci postupovat se můžete dozvědět v tomto článku.

1. Odstoupení od smlouvy

Situaci, kdy jste si zakoupili zájezd u cestovní kanceláře, ale nemůžete na něj odjet v době zákazu vycestování do této země nařízeného státem v důsledku probíhající pandemie koronaviru, upravuje občanský zákoník v § 2535.

Dle tohoto ustanovení platí, že v případě, kdy v místě určení pobytu nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení tohoto pobytu, má zákazník právo písemně odstoupit od smlouvy a požadovat po cestovní kanceláři vrácení veškerých uhrazených plateb, a to bez jakékoliv sankce.

Cestovní kancelář musí v takovém případě peníze vrátit do 14 dnů ode dne doručení odstoupení od smlouvy. Cestovní kancelář nemá nárok na storno poplatek ani v případě, že jste zakoupili zájezd bez „pojištění storna“.

Cestovní kanceláře se často brání úpravou tzv. vyšší moci ve svých obchodních podmínkách. Obvykle zde stojí, že nemohla-li cestovní kancelář předpokládat určitou mimořádnou okolnost, jejíž vznik nezapříčinila, nemá zákazník nárok na vrácení ceny zájezdu. Úprava § 2535 občanského zákoníku je však úpravou speciální, a tedy vylučuje zproštění se odpovědnosti cestovních kanceláří s odkazem na vyšší moc.

Tato argumentace cestovních kanceláří bývá často doprovázena nabídkou voucheru, který může zákazník v rámci zde vymezené doby využít. Na tuto nabídku můžete, ale nemusíte přistoupit. Jedná se pouze o Vaši volbu, nikoliv povinnost. Jestliže o voucher a změnu termínu zájem nemáte, nic Vám nebrání trvat na vrácení zaplacených částek.

V případě, že se má Váš zájezd uskutečnit později, kdy není zřejmé, zda v této době bude riziko koronaviru stále hrozit, je vhodné k odstoupení od smlouvy přistoupit co nejpozději (ale stále před zahájením zájezdu). V době odstoupení od smlouvy totiž musí být co nejjednoznačnější, že je situace v dané destinaci vysoce riziková, resp. že jsou naplněny předpoklady pro uplatnění výše uvedeného § 2535 občanského zákoníku.

2. Zrušení zájezdu ze strany cestovní kanceláře

Další variantou je, že cestovní kancelář zájezd sama zruší, protože jej nebyla schopna realizovat, aniž byste od smlouvy písemně odstoupili. I v tomto případě máte nárok na vrácení zaplacené ceny zájezdu, a to bez jakýchkoliv sankcí či poplatků. Požadavek na vrácení ceny zájezdu musí zákazník u cestovní kanceláře řádně uplatnit.

Doporučení na závěr

V případě jakékoliv komunikace s cestovní kanceláří doporučuji vyhnout se formulaci typu, že „rušíte“ nebo „stornujete“ zájezd. Jestliže si cestovní kancelář ve svých obchodních podmínkách podmínila zrušení zájezdu ze strany zákazníka storno poplatkem v určité výši, mohla by se situace nepříjemně a zbytečně zkomplikovat.

Jestliže se rozhodnete pro písemné odstoupení od smlouvy, pak odstoupení odůvodněte probíhající pandemií v cílové destinaci a odkazem na § 2535 občanského zákoníku.

Lze přepokládat, že cestovní kanceláře nyní čekají nepříznivé časy a pro řadu z nich bude pandemie koronaviru likvidační. V České republice jsou však cestovní kanceláře ze zákona pojištěny proti úpadku. Mám tak za to, že vrácení zaplacených peněz byste se měli v případě správného postupu úspěšně domoci. Je však nutné ověřit, že příslušná pojišťovná nemá ve svých podmínkách sjednanou výluku pro případ pandemie.